Pražané v centru se vyskytují pouze sporadicky. Tlačí se v metru a tramvaji. Středu Prahy  na povrchu se vyhýbají. Tady to ovládli lidé všech možných národů a národností. 

      Zaujala mě zpráva bulváru, že panu Menzlovi byly nasazeny parohy. To se stává. Když si mladou holku vezme starý chlap. Ale - jak správně podotkl boží Kája, byla to urážka džentlmena. Všichni o parohách věděli, akorát jim to bylo blbé bonzovat. Pojďme si to rozebrat.

Už zase. Už zase přijely opičky, na nohou kožený botičky a ve vzduchu transparenty a pěstičky. Není ve Svitavách července, kdy by nejdříve neprošlo městem drobet anarchistů a týden na to stovka skinů, neonacistů nebo jak vlastně opička označit. Brzy by mohla radnice zvát na pochody extremistů jako na turistickou atrakci.

Čolek velký (Triturus cristatus) je jediným kriticky ohroženým živočichem z 10 druhů obojživelníků, kteří se nacházejí v Rožnově, nebo v jeho blízkém okolí. Protože se výskyt tohoto druhu opírá pouze o náhodné a občasné zjištění, snažili jsme se podrobněji zmapovat jeho populaci.

Tak jsem včera ráno doufala, že zaprší a já nebudu muset na borůvky. Nezapršelo! - Musela jsem a nakonec toho nelitovala, potkala jsem totiž "Malého čaroděje," posuďte sami, co jiného to mohlo být?!

Není mladá krásná ani bohatá, není in, neletí. I pouhopouhý na triku trus ptačí Větší pozornosti lidské se těší...

Každá holka má nejlepší kamarádku. Já mám Káju. Ne Karolínu. Ale Karla. A jsem s ním spokojená. Kája je totiž jediný kluk, který se společně se mnou dokáže celé minuty upravovat před zrcadlem, zvládne mě bez remcání celé hodiny doprovázet po obchodech a v parfumerii mi nekonečně dlouhou dobu pomáhá vybírat vhodný parfém. Chodíme spolu do solárka, upravujeme si vzájemně účesy a na školním zájezdu do Anglie jsme se celou cestu Německem rvali o zrcátko. Původně bylo moje, ale po pár minutách rozhovoru ...

Ropy, plynu se začíná nedostávat.

Minulý víkend jsem se díky borůvkám dostal do míst, které jsou mi celkem známá, i když jsem tam ještě nikdy nebyl. Znám ty místa z mapy jako obyčejný les, ale to co se v tom lese ukrývá, už na mnoha místech republiky vymizelo a místo toho se v takových lesích objevilo mnoho pet flašek, igelitů, toaleťáků a všeho možného po nezodpovědných nečistých houbařích, borůvkářích a jiných lidech, kteří se sem náhodou zatoulají.

..protože mne dal k soudu, že se špatně starám o dítě a chce co největší kontakt a předání dítěte do péče, je pro sociální pracovnice nejlepším řešením se s dotyčným sejít a mluvit o dohodě, aby u soudu bylo co nejméně práce...musím se s ním sejít já...

Vesnická pouť, perníková srdce, klobásy a bujaré veselí...... To byl víkend v Kokašicích, ke kterému patřil i rytířský program na Krasíkově..

Dětský tábor - pro někoho noční můra a pro jiné super prázdniny. Pokud je šikovný vedoucí a nadšení, může se tábor stát nejlepším prázdninovým zážitkem. Alespoň v Boněticích na Tachovsku to tak děti cítí.....

Paní příroda není lakomá a prostírá s hojnosti stůl pro všechny své děti.

  Irča si odvezla Vašíka, dnes má jít na přeočkování proti klíštěti. Jela jsem s nimi kousek vlakem, v Novině vstoupila, zamávala a vyšlápla si to na prosluněnou stráň. Přece jen nám květy popelivky přivolaly sluníčko a včerejší den byl jako vymalovaný!

Zalévala jsem květiny v poschodí a ani si nevšimla, že dole před chalupou pomalu prochází paní sousedka s malým vnoučkem na kočárku. Jak okno zavírám, zdvihla hlavu nahoru a pozdravila a já se nahnula dolů přes květiny v truhlících, abych odpověděla -  a ona: - "Už chodí, chcete se podívat?" 

Čekání na Madlenku jsme si krátili všelijak. Neprve jsem upekla koláče podle receptu babičky Šulganové, potom jsme probírali s Vašíkem fotografie z toulek po Jizerkách a rozhodli se, že dnes na blog dáme jen "pětihvězdičkový hotel", máme totiž úplně jiné starosti.

Říká se o ní, že je zdrojem života. Může být dešťová a máme jí letos dostatek, ale naštěstí ne až příliš. Může být pramenitá, ale třeba také minerální a vždy chutná. Dnes mám na mysli vodu průmyslově zpracovanou, teda ochucenou přísadami všeho možného ovoce a nasycenou bublinkami pro osvěžení a balenou.

V Chebu se dochovalo mnoho starobylých portálů, které jsou nedílnou součástí historické části města. Některé dobře zapadly do dnešní doby, jiné se již nevyužívají.

     Původně obsadili podchod pod nádražím. Poté expandovali k Tescu. Dnes už je běžně potkáte na Masaryčce, Svoboďáku, a ty odvážnější dokonce i na České. Ptáte se - koho? No přece pouliční prodejce tarifů a paušálů, „agenty s teplou vodou".

..protože jsme "spolu" byli tři měsíce a nikdy jsme spolu nežili, nevěděla jsem prakticky do teď, kdo to je...ale pomalu se dozvídám, s jakou lidskou hyenou jsem byla a mám dítě...

zamyšlení . . .

Stojíte nohama v teplých vodách mokřadu a kolem vás se prohání „stíhačky přírody“. Jejich barvy se v rychlosti mění a spolu vytvářejí vzájemný, propletený prstenec. Člověk se probudí až ve chvíli, kdy kamarád Jarda zavolá : „Mám ji, paráda, šídlo bažinné….“. Hledám ho ve vysokém porostu rákosu a když se potkáme, cvakám snímek za snímkem. Sám nevím, co mě na těchto tvorech začalo fascinovat, ale vím, komu jsem za to vděčný.

Vždycky jsem si myslela, že nevydržím žádný stres. Nesnáším hádky a řešení těžkých problémů, asi proto si mne stalker našel a nepustí.

... když není místo, musí se vzít za vděk vším.

50 telefonátů denně, nespočetně výhrůžných sms zpráv, dobývání se násilím do mého bytu - několikrát, příjezd policie...

Od chvíle, kdy jsem se vrátila domů z porodnice, jsem do dnešního dne ještě klidně nespala....že by neklidné miminko? Kdepak - stalker útočí a útočí a útočí....

Ten den byl mým třetím nejkrásnějším v mém životě a ,bohužel, i nejhorším.

"Kam jdete?" Volala na nás naše sousedka a odpověděla si věštecky sama. - "Na houby?!" "Jo na houby, včera jsem mu s tím vyhrožovala a já své sliby i hrozby plním." Zasmáli jsme se, ale šli  zatím jen doprovodit Pepího do práce.

Sedím na okenním parapetu, a pojídám hořkou cuketu. Zároveň přemýšlím o svém životě, o tom mizerném posledním půl roce....

Normálně uvažující člověk, když ho někdo - někdo blízký fyzicky napadne - tak se otočí,  zavře dveře a je konec.

Vystresován  televizními zprávami a pořady, které poukazují na nešvary státních orgánů a lidí z úřadů, soudů a místních samospráv jsem došel k názoru, že takto si to většina z nás v tom listopadu 89 nepředstavovala. Na silnicích hyne více lidí než dřív, katastrofy jsou na denním pořádku, tuneláři tunelují: tu podniky, tu banky, které krachují stejně jako kampeličky - houfně. Neúplatný úředník se jeví jako vymírající druh a v marketech nám prodávají věci nebezpečné zdraví a maso zelené, že by "Bursíkovci" ...

.. po několika kontaktech s policií ČR si "ho" předvolali k výslechu. Vlastně se nic neděje, protože vše je naprosto legální ( ne jak v Rakousku nebo v Německu, kde dokonce oběť dostane diktafon, aby napomohla k odhalení zla) a stalker slíbil, že už k nám nebude chodit...ale to by nebyl stalker, aby něco nevymyslel!

Horor, thriller, fraška? Případ Jiřího Čunka ze všeho nejvíc připomíná pohádku O chytré horákyni. Obviněn neobviněn, očištěn neočištěn, pochopen nepochopen prochází místopředseda vlády českými dějinami jako jedna z jejich kuriozit.

Když se vrátím o hodně let zpátky, řekněme skoro 30, vzpomenu si na to, jak jsme trávili prázdniny my, vzpomenu si i na něco, co mě docela štvalo, ale překvapuje mě, co a jak se od té doby změnilo 

Tak se občas setkávám s kritikou Českých drah. Nechci to nikomu vyvracet, ale asi to bude hodně bohatá firma, když si může dovolit podporovat vlastní konkurenci

Chtěla jsem po noční bouři navštívit les, s nadějí, že snad už rostou! Můj návrh byl docela slušně přijat a tak jsme se vydali do lesa já, Danek, Pepí a Vašík!

Mezi nejromantičtější místa Prahy patří ulička na Hradčanech zvaná Nový Svět. Šla jsem tu už mockrát, ale vždy objevím nějaký nový detail, kterého jsem si dosud nevšimla. Chodím sem každý rok a nejčastěji v době zrání moruší.

Pár slov o předměstích vzniklých kdysi daleko za městem.

O návratu z dovolené, jednom prodraženém koncertu v Chodové Plané, také o tom, jak jsem psal rozhovor s jeho organizátorem a lidé mi volali, že už si Tachovský deník nekoupí, o IP adresách, komentářích, a jak je to vlastně všechno zamotané…

Jsou většinou ve městech a slouží k různým účelům.

Navazuji na „Vintíř (1),jak jsem slíbil:„…Ve svých více než 50 letech se rozhodl pro mnišství...(!) Po složení řeholního slibu nezasvětil svůj život jen klášternímu odloučení,ale podnikal misijní cesty a účastnil se aktivně politického života.V Čechách napomáhal rozvoji užších kontaktů Břevnovského kláštera s Niederalteichem.Dokládá to např. zvolení někdejšího Vintířova spolubratra z Niederalteichu Menharta opatem v Břevnově.

V poslední době se často píše o nebezpečném jevu zvaný "Stalking" . Kdo neprožil stalkera na vlastní kůži, nedokáže si představit, jak těžký je boj o každodenní přežití a jak těžké je nenechat se uštvat k smrti.

Beskydy jsou jediným místem v České republice, kde se volně v přírodě vyskytuje rys, vlk a medvěd. I přes stále se zvyšující osídlování horských a podhorských oblastí Beskyd si zde velké šelmy našly své místo.

Duša človeka sa často podobá opevnenej hradbe s tromi bránami. Keď chceme do nej vstúpiť – teda keď si chceme s dotyčným človekom vytvoriť priateľský medziľudský vzťah, musíme každú bránu otvoriť zodpovedajúcim zlatým kľúčom. Kde však tieto kľúče možno nájsť a čo vyjadrujú? Nachádzajú sa v hĺbke našich duší, a sú nimi duchovné schopnosti, ktoré nám boli prepožičané na životnú cestu.   

Vzpomínku na ono prkno vyvolala moje obyčejná otázka: - "To prkno je Matějovo?" Myslela jsem skateboart, který jsem viděla v chodbě doma u Vaška.  "Ne, to je moje. Já mám dvě, jedno menší, to půjčuji Madle a to druhý je jen moje." Zděsila jsem se. - "To Madla jezdí na tak nebezpečné hračce?" - "Né, ona to má jako koloběžku."  Pepí se začal smát až konečně řekl: - "Pamtuješ?" A po mém, "aby ne," vyprávěl Vašíkovi.