Lidská blbost je neuvěřitelná. Už nevím, jestli já jsem debil, anebo ti okolo mě. Tož - přijdu po noční, a kouknu na Panoramu v 8,30 hod. každý den. A k tomu rozbaluji dopis od GE Money. Je to kombinace přímo vražedná.

  „Dyslexie – specifická porucha čtení, při které se dítě obtížně učí číst. Přetrvávají potíže typické pro počáteční čtení, tj. pomalé čtení, záměny písmen, obtíže v chápání čteného textu. Inteligence není postižena.“ Tolik citace z Velkého naučného slovníku Diderot. 

Kdyby blbost nadnášela, tak by tam Í Bé lítala jak holubička....

Všechno, co se stane poprvé, se v lidské paměti jistě zachytne pořádným drápkem. To se včera stalo mnoha našim spoluobčánkům. Za sebe mohu říct, že útržkovité vzpomínky jsou docela živé. Možná i proto, že nově postavená škola byla otevřena právě pro nás – prvňáčky. V onom roce 1951 jsme na prostorných chodbách pili z napáječek a dostávali rybí tuk. Věřte, že splachovacích záchodů jsme se my, vesnické děti nemohly nabažit. Dlouhá léta se průměrný počet nových žáčků držel na průměrných 150 000. V letošním ...

Čekal jsem na podobnou nabídku celá léta. Ale když dnes přišla, jsem poněkud v rozpacích. Zněla totiž přibližně takto: "Nemůžu tě zaměstnat, ale můžeš pro mě pracovat." A nebyla první tohoto znění.

Začíná školní rok. A jak to tak bývá, znovu se vynořily mraky těch, kteří by všechny kantory i s jejich školami nejraději zadupali do země.

Přistál mi do klína, žlutý list topola, opatrně jsem jej zvedla do výše očí ...............

Že autobusy celkem často nejezdí tak, jak praví jízdní řád, jsem si zvykl už před nějakou tou dobou. Stejně tak že přibrzdí nějaké té babičce na kraji města, aby to neměla z nádraží daleko. Toto jsem ale ještě neviděl.

Dnes se nebudu věnovat politickému tématu. Z politiky je mi v poslední době víc jak špatně. Trochu hudebního pohledu občas nezaškodí.

Máte malé děti nebo vnoučata? Přijďte společně v sobotu 11. září do Zooparku Vyškov. Budete si moci společně prohlédnout nejen exotická zvířata a atraktivní modely dinosaurů v přilehlém Dinoparku, ale i vyslat malé objevitele na zajímavou trasu "Skautským safari". Po absolvování všech úkolů čeká na dětské návštěvníky barevný diplom na památku a malá odměna. Trasa je určena hlavně pro děti v předškolním a mladším školním věku.

V rozporu s doporučením komise Evropské unie! A v rozporu s posledním přáním pana ombudsmana Otakara Motejla, které dne 10.února tohoto roku na půdě Parlamentu vyslovil. Nebyla do zákonů České republiky doposud implementována věta, která zakazuje uplatňování rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách!

Na oslavě osmdesátin pana Zelenky se oslavenec rozpovídal o tom, jak v době II. světové války šmelil s vepřovým masem.

  Následující článek jsem zveřejnila na svém prvním (dnes již neexistujícím) internetovém blogu. Tehdy jsem opravdu netušila, že o dva roky později budu dobrovolně trpělivě čekat v registru uchazečů o zaměstnání na úřadu práce na uplatnění v jakémkoliv jiném oboru.  

„Teď vyšlu stisk přátelství a doufám, že se mi zase vrátí,“ usmála se Cibetka na svoje skautky. Holky se tvářily slavnostně a trpělivě čekaly, až na ně dojde řada poslat stisk sousedce. „Děkuji vám, stisk mi v pořádku došel. Dobrou noc,“ rozloučila se vůdkyně. Podle oddílové tradice mohly ještě u slibového ohně chvíli posedět skautky, které ten večer složily svůj skautský slib. Letos slibovala jen Fialka, která zůstala sedět osamoceně na prázdné lavičce. Cibetka si k ní přisedla a společně se dívaly ...

Už potřetí se sjedou vyznavači punkrocku na festival, aby pomohli záchranné stanici pro volně žijící zvířata Zelené Vendolí. Benefiční hudební přehlídku bude v sobotu 4. září hostit hřiště ve Stříteži u východočeské Poličky. (www.hrebecsko.estranky.cz)

Českých a Slovenských televizí jsou na světě! Tolik očekávaný předvánoční boj již začal! Kdo komu narve zadek reklamami více? Kdo nám udělalá větší reklamovou zácpu,

Poslední dobou je mi inspirací jedna písnička irské umělkyně, která používá jméno Enya. Pokusil jsem se píseň přeložit a trošku se nad jejím obsahem zamyslet.

Každý má nějaké místo, místečko, kam se rád vrací. Buď v duchu ve svých snech, když je mu ouvej, má přivřené oči a sní si. Nebo konkrétní místo, kde prožil něco pěkného. A právě tím místečkem, které by se snad i na dlaň vešlo, je chatka maminky mého kamaráda z dětství. Jezdím tam už pětadvacet let a nedávný srpnový víkend byl k návštěvě jako stvořený.

Romantická křehká bytost, vlnami smýkaná bezmocná víla vystupující z rozbouřeného moře ....

Svět je nespravedlivý a já už si zvykám. Přesto mám pocit, že provozovatel dálnice D1 by nám měl vyplatit 80 Kč, které jsme vydali za žárovku do předního světla. Její vlákno nepochybně prasklo při otřesech. Nebo se uklepalo? Ony tu cestu  možná odnesly i další věci. Zatím je hledáme.

      Vždycky jsem si přál mít mobil s dobrým foťákem, abych kromě hovorů mohl zachytit i "okamžitý průběh života", kterého se účastním. Podívejme se tedy na pět fotek, focených převážně v noci.

Agátku jsem tady představila jako maličké miminko, potom už holčičku, která se uměla postavit a teď už jí jsou dva roky a navštívila ZOO

Je tomu rok a měsíc, když bylo kopnuto do rynku v Havlíčkově Brodě. Obrazně řečeno i doslova. Začala revitalizace Havlíčkova náměstí. Byly odkopnuty mnohé nesouhlasné názory občanů s připravovaným projektem a první stroje započaly s výkopem nové kanalizace.

Pokud se nikdo z nás nebude ozývat a bránit se proti nespravedlnostem, skončíme - jako nenahraditelný a neopakovatelný jedinec i jako slušná a životaschopná společnost. Kamarád, o kterého tady jde, mě požádal o zveřejnění dopisu, jež bude odeslaný odpovědným státním institucím. Skutečnost , že vysocí státní úředníci nevědí, čeho se dopouštějí jejich nižší kolegové, je více než pravděpodobná.

   Najvyšší Pán všetkých svetov je človeku na jednej strane nesmierne vzdialený, avšak na druhej strane je mu zároveň nesmierne blízky.  

Z ubikace pro sociálně slabší vrstvu se stala turistická atrakce hlavníhou rakouského města, Vídně.

Holky moje krásný opět vykvetly a dělají mi jen radost. Kdybych je měla kam dát, měla bych jenom je. Ale jen jedno okno je vhodné, a tak se tu tísní jedna na druhé a další se sem nevejdou. Když je rosím, sluší jim to jak perly královnám.

Čím bude ještě občan překvapen? Co ještě musí vyslechnout a zažít? Co na politické scéně naši vyvolení hrají snad nevědí ani oni sami. Jenomže přímý přenos do našich domácností trvá nepřetržitě. Komedie, tragedie, melodrama? Pojmenoval bych to amatérským cirkusem, kde klaunů je o něco víc.

Žadatel: "Dobrý den, mám tady projekt chráněné dílny pro nevidomé. Masérský salón. Snížím tím nezaměstnanost těchto lidí a nabízím velkým firmám povinné náhradní plnění. Vše máte tady v tištěném projektu, včetně kalkulace na její zřízení." Úřednice: "Kolik chcete?" Žadatel: " Šest set tisíc." Úřednice. " Vy jste se zbláznil!" Žadatel: " To ne, je to podle kalkulace, v níž jsou vyčísleny potřeby pro vznik takové dílny. A vše podle zákona..." Úřednice" "Žádat můžete třeba milion, ale já vám maximálně ...

Já vím, jsme již trochu "zaplaveni" všemi možnými zprávami o povodních, bleskových záplavách a přívalových deštích. Proto tady nechci nijak "čeřit vodu", která je již stejně dávno stojatá, ale jen zde dávám k nahlédnutí pár fotografií ze soboty 7.8.2010, kdy povodně v severních Čechách kulminovaly. Kdo Sloup zná, tak může vidět, jak ten Dobranovský potok tekl...

ša la la la la li, jé... Ještě teď se mi to v hlavě zpívá! Natrefila na mě v Porubě na Lenince. Dlouhé nohy, hluboký výstřih, a sexuální mezírka mezi bílými horními jedničkami. Ta by mě ukecala i v posledním tažení, kdybych se zrovna převaloval na márách... 

      Co naděláme... I u nás se rozbíhá nová světová velkoshow, která má za úkol najít talenty mezi námi, obyčejnými blbci. Tož, vždyť každý z nás se potřebuje trochu zviditelnit. Kdo není v síti, jakoby nebyl. A kdo ještě nebyl v televizi, ten je již předem mrtev.

Přijde mi zbytečné a vlastně i násilné, rozdělovat lidské myšlení, postoje a názory na běh světa vezdejšího na jakousi "levici" a jakousi "pravici". Ale měli bychom být shovívaví; lidé, většinou se sdružující a schovávající ve stádu, mají někdy potřebu vydělit se.

Ještě letos můžeme očekávat zdražení elektrické energie o 18%. Tuhle zprávu dnes brzo ráno  vyplivlo rádio. Poplašná zpráva? Jak pro koho. Součást utahování opasků?  Jen pro někoho. Pro byznysmeny ne, pro domácnosti, které využívají elektřinu pro ohřev vody a topení to dělá 6.300 Kč navíc. Jsem zvědav, kde se v rozpočtu domácností bude škrtat. Škrtání je, bohužel, velké téma. Prozatím to většina občanů nese statečně, protože závaží zatím nedopadlo. Trošku jsem se pídil a rád se o informace podělím.

Léto končí, škola začíná. Ráno to bude už počtvrté, co jdu poprvé do školy. Snad to za tři roky bude potřetí, co ji řádně ukončím.

Všechno začalo před rokem na chalupě kamaráda Olina v Horní Řasnici. Honza, manažer rockového klubu Morrison, který tady byl na návštěvě, si zkušeným pohledem prohlédl chalupu, zhodnotil dvorek a zahradu a řekl památnou větu: "Tady si dovedu představit jednu kapelu, která by tu mohla zahrát!" Rok nato s kapelou Kocovina vyrážíme  na Woodstock Open Air Řasnice 2010!

Zdálo by se, že o jednom z českých fenoménů - vodáctví už lze jen sotva napsat něco objevného. Vše podstatné a důležité již zmínil Zdeněk Šmíd ve své dnes téměř legendární knize "Proč bychom se netopili aneb vodácký průvodce pro Ofélii". A protože bylo toto dílo převedeno na pás filmový, mohli se s jeho půvabem seznámit opravdu všichni. Jenomže my Češi stále dokážeme nejednu teoretickou poučku vyvrátit způsobem neobvyklým, nečekaným, mnohdy dech beroucím.

Povím pravdivý příběh popisující příšernou perzekuci pečbuřtů. Popisovaný příběh proběhl pár pátků po prosinci. Parta pobudů pomalu putovala přírodou. Páni pečbuřti přemýšleli, plánovali. Paní pečbuřtky plkaly, pomlouvali podoma polehávající pečbuřty. Pečbuřťata pobíhala, povykovala, pruty pošťuchovala přes ploty podrážděné psy. Paráda. Příšernou předpověď počasí potvrzovala probíhající plískanice, poprchávání. Prasečina. Poutníky proto pohltilo příjemně prohřáté pohostinství.

  Nánosy bahna z toku řeky Sázavy v říčním km 163,23 – 163,75 jsou již odváženy.  „Občany Havlíčkova Brodu bychom chtěli poprosit o trpělivost a pochopeni při samotné realizaci… Budeme se snažit o to, abychom příliš neomezovali obyvatele a návštěvníky Havlíčkova Brodu,“ požádal Jan Klofáč z brodské pobočky povodí Vltavy.

Jen tak obrazem malé  toulání se krásným krajem.

Vstávala jsem v 5 hodin (na autobus do práce) a tak krásně se to na východu červenalo (růžovělo, žlutilo ...), že jsem jednoduše neodolala a až do 5.50 fotila.

  V sobotu 21. srpna 2010 se postupně spojilo 10 proudů poutníků z různých míst naší země v poledne na Velehradě, aby zde v bazilice všichni zakončili svoje putování.   Někteří šli celý týden, jiní se postupně přidávali...

Do Jeruzalémské ulice moc často nezabloudím, a když, tak zdejší synagoga mi byla vždy uzavřena. Tentokrát jsem měla  štěstí. Tato stavba mne lákala k prohlídce, protože se nepodobá ničemu jinému v Praze.

Věřte, že nerad používám cizí slova. Iluze mně však připadá nějak domácky. Snad proto, že dříve, když jsem bral rozum, kouzelníci (iluzionisti) byli častým hostem kulturních sálů. Tehdy jsme však my diváci věděli do čeho jdeme. Chtěli jsme se pobavit a kouzelníci měli upřimnou snahu. Jak vytvořit iluzi.

Obecní a městská zastupitelstva mají za povinnost vymezit prostranství pro volné pobíhání psů.  Jak se k tomuto problému postavili zastupitelé v Uherském Hradišti je zřejmé z následujícího dopisu.

Původním záměrem pro toto pokračování o Kladnu literárním bylo vyprávět o dvou "revolucionářích", co se také chápali pera: o spisovatelce  Marii Majerové a politikovi Antonínu Zápotockém. Bylo by však vůči Majerové nespravedlivé, kdybych ji stavěl na roveň s příležitostným spisovatelem, neboť ona, na rozdíl od Zápotockého, skutečně tím perem vládla.

     Pokud by se mě někdo zeptal na nejromantičtější místo, co znám, neváhala bych ani vteřinu a jmenovala Paříž. Navštívila jsem ji před osmnácti lety, přesto si i dnes dovedu vybavit atmosféru, vůně a barvy, které jsem coby člověk proživší prvních třináct let života v reálném socialismu hltala s dychtivostí poutníka, jenž konečně dospěl k oáze.

Kdybyste jeli z Moskvy na sever, po silnici E115, směrem na Archangelsk, tak byste po nějakých 470 kilometrech a údajně 8 hodinách jízdy narazili na město Vologda. My jsme tam jeli raději vlakem; přes noc a přes devět hodin...

Od 21. srpna, léta roku1968  čas odkrojil 42 let. Tehdy s úderem půlnoci nás „naši přátelé“ vrátili na tu pravou (levou) cestu životem. Na Ruzyňské letiště přilétala letadla s vojenským materiálem a rudoarmějci. S rozbřeskem nového dne překročily hranice Československa, zmatené armády států Varšavské smlouvy. A u nás na venkově?

U příležitosti výstavy Flora Olomouc byl zpřístupněn pro veřejnost vládní salonek - Praha hl. nádraží. Jako ochutnávka z výstavy byl vyzdoben ukázkami z tvorby floristů. Květinová výzdoba má dokreslit secesní styl této historické památky z počátku 2O. století. Myslím, že se jim to povedlo, ale pochybuji, že tento počin přispěje k větší návštěvnosti Flory. Zabloudilo sem jen pár lidí. Ono ho totiž najít v tom bludišti a staveništi nádraží není vůbec jednoduché a člověk jde spíš po čuchu.